Reklama
 
Blog | Vít Procházka

BARMA: Jsme blízko rozuzlení?

Neuvěřitelné. Po potocích slz nad bezvýchodností nešťastné situace v Barmě, se (za pomoci pracovitých médií věrných onomu otřepanému tvrzení o „hlídacích psech demokracie“) odhaluje druhá strana mince nedávných protestů. Či spíše, druhá strana barikády. Mnoho jsme toho slyšeli o mniších, kterak oděni do rouch barvy šafránu kráčí vstříc jisté smrti, aby vykřičeli do tváře světa své poselství o posvátném významu lidské svobody.

Kdo stál proti nim? Podle všeho bezcitné, bezpáteřní, bezcharakterní zrůdy navlečené do stejnokrojů obránců pořádku a bezpečí, ve skutečnosti sloužící úzké skupině gangsterů v čele státní zvůle.

Dle naposled zveřejněných zpráv bude zapotřebí tento černobílý náhled poopravit, či lépe řečeno probarvit. Ne všichni vojáci poslaní do ulic proti odhodlaně kráčejícím představitelům víry většiny barmských obyvatel byli s to splnit povel svých vládců a do nespokojeného davu střílet. Vše se mělo odehrát na ulicích Rangúnu, největšího barmského města, kde se také očekával rozhodující střet. Vojáci v souladu s přáním svých velitelů, kteří byli pověřeni řízením celé akce s očekávaným krveprolitím na závěr, střílet do mnichů odmítli a místo toho je „požádali o odpuštění, když si uvědomili, že se dopustili největšího hříchu“.

Jak dojemné. Hollywood už beztak dokončuje scénář a shání adepty na srdcervoucí role. Než se ozve první rána klapky, nebylo by od věci, kdyby páni s dámami od stříbrného plátna posečkali. Barmská Oddyssea 2007 totiž nekončí. Vojáci i se svými představenými skončili za neuposlechnutí rozkazu z nejvyšších míst za mřížemi. Z klasických protagonistů režimu jsou jeho exemplární odpůrci, které je zapotřebí exemplárně potrestat. Mocní si pravděpodobně neuvědomují, jak zašli daleko. Jejich vláda se opírá o loajalitu armády a pokud tu ztratí (a že k tomu mají parádně nakročeno), armáda jim uzme moc, kterou jim pučem před lety získala.

Reklama

Václav Havel, sám velký sympatizant prodemokratické opozice v Barmě, by si mohl začít oprašovat svůj nezapomenutelný výrok o paradoxech. Jeden z nich je patrně na spadnutí. Barmu dovede k demokratické budoucnosti armáda! Ta samá armáda, která jí v tom byla zatraceně náročnou překážkou.

Vím, věci není radno hodnotit povrchně a k tomu v náklonu k žánru fantasy literatury. Ostatně Saurona v Pánovi Prstenů také nesvrhli vlastní vojáci, ale naprosto cizí síly přicházející zvenčí.

Chci jen říci, že prudká změna poměrů je v Barmě nablízku, možná blíž než jsme kdy čekali. Junta ztrácí oporu ve svých tradičních pilířích, podlamují se jí kolena a připomíná domeček z karet. Stačí cvrnknout a je po všem. Kdo jen to konečné cvrnknutí uskuteční? Řadoví Barmánci? Barmští vojáci? Chrabří mniši? „Nezničitelná madam“ Su Ťij? Ne! Nyní je řada na nás, na okolním světě, na světě rozléhajícím se v širém prostranství za barmskými hranicemi. Chce to tak málo a je všemu konec. Jen náznak podpory pro stoupence změn. Jen drobet přímluvy za zbídačený lid. Kdo si to vezme na starost? Budete to Vy, soudruhu generální tajemníku Chu Ťin-tchao? Nebo Vy, pane premiére Manmohane Singhu? A co třeba Vy, pane prezidente Vladimire Putine?

Autor je student, spolupracovník Institutu K.H.Borovského www.ikhb.cz

Publikováno na Neviditelném psu, 12. října 2007